Proč mi to proboha děláš?

 

Neznáme rodiče, kteří by nechtěli své dítě vychovat dobře. Ale co to vlastně znamená DOBŘE??

Výchova je složitá věc a ideální řešení neexistuje, každé dítě je INDIVIDUALITOU.  Často se řídíme citem a zkušenostmi ze svého dětství.  Děláme to s cílem, aby naše děti byly šťastné a  abychom se vyvarovali chyb, kterých se na nás dopustili naši rodiče. Přesto si buďte jisti, že i vy se některým omylům nevyhnete, ať už  vědomě či nevědomě.

1. BUĎTE SPRÁVNÝM VZOREM

Děti mají až neuvěřitelně pozoruhodnou schopnost napodobovat své okolí a imitovat jej. Díky tomu se naučí třeba mluvit. Odposlouchávají nás, pozorují a napodobují. Stejným způsobem však přejímají i naše postoje, hodnoty a zvyky. Chování rodičů a okolí zásadním způsobem ovlivňuje proces výuky dítěte. Stejně jako pozorovací schopnost dětí je úžasné, jak snadno odhalují naše chyby. (různé reakce rodičů – např. „Do toho ti nic není, ale chraň tě ruka Páně, jestli to budeš někdy někde opakovat!“ – tím dítěti naznačujete, že vy jako dospělí takhle mluvit smíte. A čeho tím docílíte? Pravděpodobně se bude hned druhý den vyptávat ve školce svých kamarádů, co to slovo znamená.

2. OTEVŘENÁ KONFRONTACE

Co to znamená? Jde o to využít přirozenou dětskou soutěživost k plnění úkolů ve stanoveném čase. Zabráníte, nebo alespoň omezíte, nebezpečí konfliktů mezi vámi a dítětem.(např. „Dokážeš to, než budík zazvoní?“)  Pro vás je důležitý výsledek, a tím je fakt, že dítě splní danou věc ve stanoveném termínu a dokonce bez sebemenšího sporu.

3. CHVÁLIT, CHVÁLIT, CHVÁLIT

Pochvalou je motivujete, aby se nadále chovalo přesně tímhle správným způsobem, jakým si počíná.

4. BUĎTE S NÍM

Neznamená, že na dítě dohlížíte každou vteřinu, ale věnujte mu pozornost. Když se dítěti dostatečně nevěnujeme, nevíme, s čím se potýká. Často tyhle děti mívají problémy s chováním a následná náprava je hodně obtížná.

5. ZAPOMEŇTE NA MINULOST

Když dítě udělá chybu a vy mu ji budete neustále připomínat, dosáhnete maximálně negativní reakce. Lepší je, ukázat mu, jak se co má dělat, a pak jej pochválit, když to udělá dobře.

6. PROČ??

Odborníci tvrdí, že podobné otázky vypovídají o tom, jak jsme bezmocní a o našem neuvěřitelném hněvu. A dítě? To si utvrzuje v tom, že jeho boj není marný a směle pokračuje dál. Vrcholem bezmocnosti jsou věty : „Proč mi to děláš?“

7. DŮSLEDNOST NADE VŠE

Ať se vám to líbí nebo ne, děti poznají, kdy co myslíte vážně a kdy ne.  Vycítí, kdy se chováte nejistě a nakonec se i přesvědčí o tom, že jednáte nedůsledně. Vaše výhrůžky a sliby jsou prázdné, a tak jednoho krásného dne přestanou příkazy respektovat. Proto když už něčím vyhrožujete, pak své sliby naplňte.

8. IGNORACE? PROČ NE!

Když dítě dělá něco, co nemá, nemusíte hned začít nadávat a vyhrožovat. Můžete zvolit kontroverzní metodu ignorace. Svým chováním se totiž velmi často snaží upoutat vaši pozornost, být jejím středem. Bez zákazů a kritiky lze různé situace docela jednoduše ignorací odbourat. Takže opět všeho s mírou a citem, aby si dítě nezačalo myslíte, že vám je jeho chování lhostejné. Mohlo by si vás přestat vážit a ignorování by snadno vyústilo v boj o pozornost.

CO ROZHODNĚ NEDĚLAT?

VYČÍTÁNÍM DOPROŠOVÁNÍM NEBO PRÁZDNÝMI VÝHRŮŽKAMI SE VÁM ROZHODNĚ NEPODAŘÍ DÍTĚ NAUČIT,  JAK SE MÁ SLUŠNĚ CHOVAT. VĚTŠINOU JE TO NAOPAK. ZAČNE BOJ O POZORNOST, KTERÝ SKONČÍ TÍM,  ŽE VÁS PŘESTANE POSLOUCHAT NADOBRO.

Michaela Čapková