Budování sebeúcty dítěte

 

To, jak o sobě lidé smýšlí a jak se cítí, ovlivňuje jejich chování.

Budování sebeúcty je nejsilnějším nástrojem, který dospělí mají k tomu, aby naučili děti volit si zodpovědné chování.

Sebeúctu dítěte můžeme odporovat a rozvíjet ve 3 základních oblastech:

I. Důvěra ve schopnosti dítěte 

Děti potřebují věřit, že mají schopnosti k tomu, aby uspokojivě zvládly svou práci ve škole a splnily své každodenní úkoly a povinnosti doma.

Strategie, kterými pomůžeme dětem cítit se schopnými a nadanými:

  • Zaměřuje se na to, v čem se dítě zlepšilo.
  • Podporujeme přesvědčení, že učení je zvládnutelné.
  • Dáváme dětem možnost opakovat předešlé úspěchy.

II. Bezpečné a láskyplné vztahy

Děti se potřebují emočně napojit na rodiče, sourozence, učitele, spolužáky, potřebují prožívat bezpečné a láskyplné vztahy.

Strategie, kterými pomůžeme dětem být spojenými:

  • Přijímáme dítě za všech okolností.
  • Věnujeme pozornost v pozitivních situacích, trávíme s dítětem čas.
  • Různými způsoby (slovně, gesty) dítě oceňujeme.
  • Projevujeme cit (fyzickým kontaktem, slovy).

III. Podíl na životě (práci i volném čase) rodiny

Děti potřebují být schopné významným způsobem napomáhat prospěchu rodiny, aby se cítily být potřebné a nenahraditelné.

Strategie, kterými můžeme dětem umožnit, aby se podílelo:

  • Zapojujeme je do utváření a udržování domácího prostředí.
  • Přenecháváme zodpovědnost za určité činnosti.
  • Stojíme o jejich návrhy a nápady, využíváme je.
  • Požádáme je o pomoc při rozhodování.
  • Pořádáme rodinná setkání – plánování, společně strávený čas.

Rozvoj sebeúcty brzdí

Podmíněné přijímání ze strany rodičů

Sebeúcta dítěte se nerozvíjí, když ho rodiče oceňují jen tehdy, když splňuje jejich nároky – chodit na nočník, nosit dobré známky, poslouchat pokyny rodičů, lyžovat, vystudovat,…

Dítě se tak do života učí přijímat sebe sama jako hodnotnou bytost jen tehdy, když plní podmínky stanovené jinými.

Laskavá manipulace

Vytváří nebezpečnou souvislost mezi hodnocením ze strany druhých lidí, vyhověním a sebepřijetím. („To jsi ale hodný chlapec, že jsi udělal to, co jsem chtěla.“)

Kritické reakce ze strany dospělých

Mohou vzbuzovat pocit nedostatečnosti, nízké hodnoty sebe sama. („ Ty jsi ale fakt nemožný! Na tebe není vůbec spolehnutí.“)

Snaha rodiče zajistit si pokračování dobrého chování

Není skutečným oceněním, protože je z ní hlavně cítit snaha rodiče o to, aby si tím pojistil dobré chování dítěte i do budoucna.

Srovnávání s druhými

Dává najevo, že dítě má hodnotu tehdy, když je lepší než ostatní. To vede k soupeření, k dokazování, že druzí jsou horší, někdy až k arogantnímu a pohrdavému chování k druhým.